Ohlédnutí za uplynulým rokem
Rok 2015 byl malým výročím našeho stáda. Právě před 20 lety se u nás na Dvoře zabydlely matky a báby současných krav.A tento rok byl tedy plný dárků pro naše oslavence.Část stáda dostala nové postýlky , tzn. že se přebudovaly lehací boxy a nastlalo se jim kvalitnější peřinou. Do „nového“ chlíva přibyla drbadla, které krávy slastně využívají. Největším hitem měla být nově přebudovaná dojírna, ale zároveň se ukázala být i největším oříškem, jak pro krávy, tak i pro lidi kolem nich. Vše bylo jiné, krávy se začaly dojit zezadu, musely se naučit jinak postavit a vlastně tam vůbec nechtěly chodit. Byla to velmi náročná doba, která je už naštěstí za námi. Nejvíc náš statek a především krávy postihlo sucho. Nenarostla kvalitní tráva, nedozrála kukuřice. A to znamená špatné krmení do žlabu. Krávy začaly míň dojit, zároveň klesala dolů i výkupní cena mléka, a tak se množily velké obavy, co bude dál. Obavy máme stále, ale někde v koutku se krčí naděje, že snad tento rok bude líp..
V mlékárně se celý rok pracovalo na plné obrátky. Naše výrobky se rozjely po regionu i za hranice. Téměř každý týden jsme byli někde na trhu, zvýšili jsme množství prodejen, kde se prodávají naše výrobky. Zúčastnili jsme se rautu na české ambasádě ve Vídni a v závěru roku na Slavnosti vín v NH Hotelu Olomouc. Náš vynikající zákys získal ocenění Agrární Komory ČR Výrobek OK. Vrcholem letní sezóny byl Den otevřených vrat u nás na Dvoře. Myslím, že můžu říct, že se vydařil a všichni jsme byli spokojení!
Co nás však nejvíce povzbuzuje a motivuje, abychom vydrželi a překonávali dál všechny problémy, je rostoucí zájem a pravidelné návštěvy lidí přímo na statku. Vrací se nám, přivádějí své přátele a my se snažíme , aby se u nás cítili jako na té „své“ farmě. Jsme skutečná farma, žádná počítačová či desková hra, žádná virtuální realita. Nejsme farma z časopisu o venkově, uvidíte u nás i tu odvrácenou tvář, tvář dřiny i zlosti, kdy se nedaří a je těžké jít dál. A tady je místě poděkovat celému týmu u nás na Dvoře, bez nich by nebylo nic a tu „káru „by neměl kdo táhnout! Děkujeme!
