O nás
Už na mapě ze 17.století jsme našli zakreslený Nový Dvůr, ale jak „starý“ vlastně tehdy byl, to se neví. A protože dnes už opravdu „nový“ není, tak jsme mu aspoň dali nové jméno: Doubravský Dvůr.
Náš příběh
I tehdy se totiž kolem rozkládaly hluboké, převážně dubové lesy, na historických mapách zvané Dobrawia. Tyto doubravy učarovaly snad všem majitelům panství, Vlašímům v době gotické, Boskovicům během renesance a nakonec i starobylému rodu Liechtensteinů natolik, že zde vybudovali své zámecké sídlo. Svůj zámek několikrát přestavěli a k tomu budovali a rozšiřovali i hospodářská zázemí, nejdříve k chovu koní a pak i dalších zvířat.
Náš Dvůr k Úsovskému panství patřil od nepaměti a mladému Karlu z Liechtensteinu připadl díky sňatku s krásnou slečnou Annou Marií, dcerou tehdejšího úsovského pána. Od té doby LP 1596 , napříč staletími až do dní teprve nedávných, patřil Dvůr právě rodině Liechtensteinů. Stal se jejich panským dvorem, který byl zdrojem a zásobárnou všech potravin. Byly zde stáje pro hovězí dobytek, ovce a prasata, stodoly, sýpka, byty pro šafáře a čeledíny. Kolem dvora se rozkládaly zeleninové zahrady a ovocné sady.
Po vzniku republiky byl dvůr rodině odebrán, stejně jako zbytek majetku po poslední válce. Nový Dvůr pak na dlouhou dobu nepocítil ruku řádného hospodáře , střídali se zde jen různí správci. Po hospodaření Státního statku a JZD Červenka a po mnoha peripetiích se Dvůr ocitl v rukou naší rodiny. Přebírali jsme ho zpustlý, s několika divokými králíky a hnízdy bažantů v polorozpadlých zdech.
Tehdy začalo a stále trvá objevování a znovubudování zašlého půvabu tohoto Dvora. Mnoho se již zachránit nepodařilo, ale snad se nám aspoň podaří vrátit místu původní účel, se kterým byl statek před mnoha sty lety založen.
Naše rodina hospodaří na Dvoře od roku 1992, tehdy jsme se začali starat o 20 krav. Pak ale naše hospodaření dostalo obrátky, když jsme z daleké Francie dovezli osmdesátisedmihlavé stádo krásných černobílých jalovic. Ty vzápětí začaly rodit telátka, jedno za druhým..A to byly prabáby a pramáti krav, které u nás můžete vidět dodnes, jenom se nám to stádo trochu rozrostlo.
Farma
Na naší farmě se vše točí kolem krav. Počínaje hospodařením na 190 ha půdy, kde hnojíme, oráme, sejeme a pak sklízíme úrodu, kterou zbaští naše stádečko.
Pěstujeme pro ně vojtěšku, kukuřici a trávu. Každý rok bojujeme s nepřízní počasí o dostatek krmení a poslední roky často prohráváme a jsme nuceni některé obědy pro naše HOLKY dokupovat. Pole, dílny, ohrady, krmiště, žlaby, potrubí to je království chlapů, na nichž záleží, zda budou mít HOLKY, co do huby..
Další stejně důležitou partou jsou lidi, kteří pracují bezprostředně s HOLKAMA. Je to obrovskej kolotoč, který začíná péčí o narozené telátko, jeho přesunem z jeslí do školky a následně do školy, která je završena porodem dalšího telátka. A to už je zase další kolotoč. Krmení 2x denně, péče o paznehty, zapouštění , péče o nemocné a především dojení…Každý den, 2x denně, v létě, v zimě, Vánoce, Velikonoce. Samozřejmostí je péče, o co nejlepší kvalitu mléka, tedy neustálá poctivost v každodenní práci, stálé kontroly kvality mléka a zdraví krav. Je to kravský lunapark, který jsme roztočili v létě roku 1995 a dosud se ani na jediný den nezastavil.
A aby toho nebylo málo, ale ještě trochu víc, tak jsme přímo vedle dojírny vestavěli do staré stodoly na spadnutí fungl novou mlékárnu. Ale o té už jinde…
Mlékárna
Před několika lety se v naší mysli zrodil nápad:
,,Proč nechat každý den odvést cisternu mléka, měsíc čekat, abychom se dozvěděli, za kolik jsme ho prodali, a pak s neradostnými vyhlídkami živořit měsíc od měsíce.. ?“
Cena za mléko, resp.za množství dřiny a každodenní práce, se rozhodně realitě nepřibližovala. Takže jsme si řekli: „Necháme si alespoň část mléka doma, zpracujeme ho sami a prodáme ve výrobcích.“ Myšlenka uzavřeného koloběhu, od telátka po kelímek jogurtu prodaného pár metrů od porodnice, kde se narodilo, na Dvoře obklopeném poli, které naše HOLKY živí, nám nedala spát.
Myšlenka krásná, logická, pouze poněkud složitější na realizaci. Přešlo několik let..
A takhle to nakonec dopadlo..
Vyrábíme několik druhů sýrů, tvaroh, jogurty a vlastní zmrzlinu. Zabalíme, rozvážíme do obchodů, občas prodáváme na trhu a především v prodejně přímo ve Dvoře.
V pozadí i popředí všech rozhodnutí stojí už mírně prošedivělý pan hospodář, který sedí na několika židlích zároveň, přitom by se rád houpal v křesle a přemýšlel o zrání sýrů…anebo by se houpal v sedle na koňském hřbetu a objížděl pole..
