Otevřený dopis hospodáře aneb nebojte se zeptat..

Obsáhlejší shrnutí odpovědí na nejčastější dotazy, které se týkají způsobu chovu krav u nás.

Milí přátelé i odpůrci našeho způsobu chovu krav a jejich potomků. Farmaření se stalo naším životním stylem více jak před dvaceti lety a prošli jsme různými etapami, kdy jsme byli nuceni měnit své názory a přístupy pod tlakem okolního světa. Takže docela dokážu pochopit otázky těch, kteří se diví, proč nejsou krávy na pastvě, proč jsou celý život ve stáji, proč se telátka v krátké době odebírají od matek a odchovávají v plastových boudách… Vše je dané zeměpisnými, klimatickými a ekonomickými podmínkami, ve kterých žijeme. Na začátku byly některé mé představy stejně naivní, jako těch, jejichž komentáře občas čtu. Chtěli jsme chovat 80 krav a chtěli jsme je pást. Nechal jsme si zpracovat od tehdy renomované firmy zabývající se ekologickým zemědělstvím projekt, jehož součástí bylo dokonce i posouzení kvality jednotlivých polí s návrhy na zatravnění některých parcel. Na tomto projektu se podíleli také pracovníci Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně. A jaký byl výsledek? Zažili jsme několik měsíců skutečné nouze, kdy jsme museli vzít všechny peníze, co jsme dokázali sehnat a chodit prosit po okolních družstvech, aby nám prodali jakékoliv krmivo, abychom vůbec dokázali našim kravám něco dát. A kde se stala chyba? Prostě tráva, která tak dobře roste ve Francii, Holandsku, Anglii u nás nedá výnos, protože nemá pravidelné a rovnoměrně rozložené srážky. Jak jednoduché…!
Obdobné je to s telátky u matek. Když jsem před více jak dvaceti lety končil studium na veterině v Brně, zůstávala telata v kravínech několik dnů v ohrádce u své matky, kde měla příležitost navázat sociální kontakt a vychutnat si mateřskou péči, ale taky měla možnost převzít z prostředí spoustu potencionálních patogenů. Proto nebylo výjimkou, když ztráty (úhyny) u telat dosahovaly 30% a prakticky všechna zvířata byla během svého života léčena antibiotiky. U nás je dnes léčba nebo úhyn telete naprosto výjimečná situace. Navíc dojné krávy jsou natolik domestikované a zvyklé na péči člověka, že po teleti prakticky vůbec neteskní a nechají si ho klidně odebrat. U masných plemen nebo u divokých zvířat by si to tímto způsobem nikdo nedovolil, šlo by o život!
Co je tedy v současnosti naším cílem? Chovat zvířata tak, abychom jim dali vše, co reálně potřebují k životu, nastavit všechny postupy tak, aby naše zvířata nebyla vystavena stresu, udělat všechno proto, abychom jim zpříjemnili život a vylepšili jejich životní podmínky jak jen je to v našich silách. Proto máme pro každou krávu postýlku s měkkou, čistou a suchou podestýlkou (byť je to vylisovaná, vysušená a zfermentovaná kejda), máme větráky, střechy s tepelnou izolací a kartáče na drbání. Máme v každé skupině k dispozici dost čisté vody, celodenní přístup ke krmivu.
Ještě k tomu, čím naše krávy krmíme… Kdo měl někdy možnost vypěstovat si ředkvičky nebo kedlubny na zahrádce, bude souhlasit s tím, že každá plodina má nějakou optimální fázi růstu, kdy je nejlepší sklízet, kdy obsahuje nejvíc živin a nejlépe chutná. Když ředkvičku nebo kedlubnu sklidíme moc brzy, máme malý výnos, navíc je samá voda… Když optimální dobu prošvihneme, sklízíme dřevnatou zeleninu. Stejně to je s krmivem pro krávy. V naší oblasti je velmi důležitým krmivem vojtěška. Má kořeny několik metrů hluboko a zvládne v průběhu roku období, kdy prší málo. Druhá plodina, bez které bychom se neobešli, je kukuřice. Má také velmi silný kořenový systém a dokážeme ji v naší oblasti úspěšně pěstovat. Kromě toho se pokoušíme pěstovat jetelotrávu. Tady je hlavně problém výnosu, když dost nezaprší, nic nenaroste. Všechny plodiny, které pro naše krávy pěstujeme, mají svoji optimální fázi pro sklizeň cca 1 týden. V tomto týdnu se je snažíme za každou cenu sklidit a zajistit tak našim zvířatům co nejoptimálnější a nejchutnější krmivo na celý rok. A jak krmivo konzervujeme? Jednoduše pomocí biologického fermentačního procesu, který se jmenuje silážování. Ti kdo někdy jedli kysané zelí nebo kysané okurky vědí, že se jedná o čistě přírodní proces, na kterém není nic špatného, naopak je prokazatelně zdraví prospěšný, a nechápu, proč někteří lidé považují za hrůzu, když se kravám krmí fermentované krmivo – siláž. Tady bych si dovolil odbočit a poznamenat, že výborným produktem fermentace je kromě kukuřičné, travní, vojtěškové a jiné siláže také jogurt, sýr, chleba, víno a jiné znamenité produkty. Dokonce i kvas, ze kterého se pálí slivovice, musel nejdříve zfermentovat. Navíc všechna krmiva, která kráva sežere, prochází v první části žaludku krávy bachorem, což není nic jiného než 150-ti litrový fermentor a krmivo se zde tráví pomocí fermentace podobné té při silážování. Tak v čem ta hrůza, když se kráva krmí siláží spočívá? Budu rád, když mi to někdo ze zarputilých kritiků krmení krav siláží objasní. Kromě kukuřičné, vojtěškové a jetelotravní siláže krmíme ještě cukrovarnické řízky – zbytky cukrové řepy po výrobě cukru, pivovarské mláto – zbytky sladu po vaření piva, šrotované obilí a řepkový šrot. Občas dostanou naše krávy ještě zbytky z brambor z místní bramborárny. Při výrobě a nákupu krmiv dbáme na kvalitu, používáme jen plodiny, které rostou v naší oblasti, nekrmíme žádná geneticky modifikovaná krmiva – nekrmíme žádnou sóju. Mléko od našich krav má lahodnou chuť, pijeme ho běžně nepasterované a žádné mléko z žádného obchodu mu chuťově nemůže konkurovat. Je to ale spíš tím, že všechna mléka v obchodě prošla standardní mlékárenskou úpravou a ta mu podle našeho názoru vždy ubere na chuti.
Ještě jedna pro mě velmi úsměvná poznámka. Jedna celebrita dala jednou do oběhu video, ve kterém uvedla, že chovatelé krávy inseminují pořád dokola a dochází k jakémusi reprodukčnímu zneužívání krav. Zřejmě tohoto videa se chopily některé ženy, pravděpodobně v něm našly nějaké analogie a občas se touto problematikou s naprostou neznalostí věci zabývají. V jednom z hodnocení naší farmy dokonce pisatelka uvádí, že krávy inseminujeme pořád dokola „až do vyčerpání“ (tady by možná mohla mít pisatelka na mysli až do vyčerpání technika nebo techničky, která inseminaci provádí, protože tato práce je velmi náročná). Jinak v reprodukci krav platí pořád přírodou stanovená pravidla. Kráva měla v přírodě obvykle 1 tele za rok. I když se velmi snažíme, nedokážeme přírodu dohonit, naše průměrná kráva má 1 tele za 380-390 dnů. Jedna průměrná inseminační dávka stojí cca 400 Kč, takže jsme velmi silně motivováni nimi šetřit. Podle úspěšnosti inseminace potřebujeme na 1 dosaženou graviditu provést 2-3 inseminace. Takže naše průměrná kráva je inseminovaná 2-3 x za 380-390 dnů. Myslím, že ani největší puritánka nemůže říct, že by se tato frekvence inseminace mohla považovat za „inseminaci pořád dokola až do vyčerpání“ J.
Na závěr bych chtěl říct, že bereme vážně všechny náměty, které jsou podložené alespoň základními znalostmi a jednoduchým logickým uvažováním. Naši farmu jsme úplně otevřeli lidem a jsme připraveni obhajovat naši práci a vysvětlovat, proč to děláme právě takto. Nevím, kolik kdo navštívil biofarem na výrobu mléka a jestli jste měli možnost si projít tyto farmy jako tu naši.  Vím ale, že bychom dokázali možná biokvalitu dělat, kdybychom snížili počet krav cca na 30 ks, tedy desetkrát. Logickou úvahou by pak mělo být toto mléko cca 10 x dražší. Naše mléko se vykupuje za necelých 10 Kč. Jak je možné, že se biomléko vykupuje za 14 Kč? Je to udržitelné, dostanou ti co to dělají poctivě, za svoji práci zaplaceno? Není to na některých farmách jen krásná bioiluze?
Na naší farmě se snažíme otevřeně ukazovat, jak se mléko v současné době vyrábí, se všemi pořádky i nepořádky, které se nám daří i nedaří zvládat. Na nic si nehrajeme, neříkáme, že jsme lepší než ostatní, děláme, co můžeme a za svoji práci se rozhodně nestydíme. Můžete se podívat, jak vypadá farma, na které jsme začali s 80 kravami, dnes jich máme 300 a ekonomika nás nutí mít krav 1000. To už jsme neakceptovali a radši jsme začali mléko zpracovávat. Děkujeme za zájem o naše produkty. Naši kritici by se možná mohli zamyslet nad skutečností, že jsme před 20 roky dostávali za 1 l mléka 7,1 Kč bez DPH. Dnes je to v průměru cca 8 Kč. Je to normální? Srovnejme to s cenou 1 l vody…
Přesto bych už dnes neměnil a navzdory nikdy nekončící práci, vím, že jsem tady na správném místě.

Váš Vašek Osička

Ostatní články z rubriky Kalendář